1945-1949

Město Kolín, ležící na stříbropěnném Labi mělo výborné předpoklady, aby se stalo též střediskem vodního skautingu. V třicátých letech byly zde prvé pokusy o založení vodních skautů, kdy se v Kolíně vytvořil 6. oddíl suchozemských skautů, který mimo skautské výchovy přebíral i prvky vodácké. V roce 1935 vznikl vodácký odbor OS (též suchozemský), který zahájil stavbu loděnice na Horním ostrově, kde účinně pomáhal i zmíněný 6. oddíl a podílel se i na vodácké činnosti. V roce 1936, pod vedením bratra Jana Černého – Johna, se tvoří vodní oddíl a staví prvou pramičku. V letech dalších, kdy oddíl převzali bratři Valášek a Pavlík, dochází opět k útlumu vodácké činnosti, pramička byla prodána a oddíl se věnuje opět pouze suchozemské činnosti. Činnost tohoto oddílu byla ukončena počátkem čtyřicátých let, kdy po okupaci Československa byla organizace Junák rozpuštěna.

1945

V květnu 1945 po osvobození Československa dochází k obnovení činnosti Junáka v Kolíně za velkého zájmu mládeže. Většina těch, kteří se skautské výchově za první republiky věnovala, se ke své práci vrací, i bratr John se rozhodl využít zájmu mládeže o skauting a uskutečnil tak svůj dávný sen o založení vodního skautingu v Kolíně. Společně s dalšími nadšenci o tuto činnost, a to s Honzou Skácelem (za prvé republiky členem 5. přístavu VS v Praze, kde kapitánem byl bratr Jarda Novák – Braťka), bratry Kosíky, Milošem Vilnerem, Balcarem, Humpolákem – Pirátem, Šplíchalem a dalšími svolávají zájemce o vodní skauting a 22. 5. 1945 zakládají 9. oddíl vodních skautů v Kolíně.

Je zahájen nábor chlapců školního věku, tito jsou rozděleni do 3 oddílů (9., 21., 22.), navíc je založena smečka vlčat (25. oddíl), celý přístav pak dostává číslo 6 s názvem Slanečci. Je projednáno vrácení loděnice na Horním ostrově, která se spolu s přilehlým pozemkem stala základnou pro vodáckou činnost. Ihned byly zahájeny přípravy pro uspořádání prázdninového tábora. Jelikož nebylo k dispozici potřebné táborové vybavení (stany, podsady, nádobí, apod.) byla využita nabídka MěRJ a propůjčena oldskautská chata u Labe ve Veletově, která byla též Junáku vrácena. Zde se o prázdninách konal první vodácký tábor za účasti cca 40 členů. Na tomto táboře došlo k navázání přátelských vztahů mezi účastníky a k jejich rozdělení do jednotlivých oddílů.

V podzimní sezóně odchází z přístavu několik chlapců pod vedením bratrů Ivana Procházky a Křečka z 21. oddílu  do suchozemského střediska – 3.oddíl Galeje. Oddíly jsou doplněny, na jejich vedení se podílejí bratři Vilner, Pirát, Kosík ml. (9. oddíl), Balcar, Opočenský, Podivín (21. oddíl) Pavlík, Skácel, Kubíček (22. oddíl) a smečku vlčat vede bratr Kosík st. Vedení celého přístavu je svěřeno bratru Johnovi, jeho pomocníky byli bratr Skácel a Vilner. Aby bylo možno provádět vodácký výcvik je zahájena výstavba tří pramiček, kterou vede bratr John. Výstavbu zajišťují starší členové oddílů a každý oddíl si staví svoji pramičku – Santa Maria, Pinta a Nina.

1946

V roce 1946 dochází k dalšímu zkvalitnění činnosti jak po stránce skautské výchovy, tak vodáckého výcviku. Podmínkou pro přijetí nováčka je dokonalá znalost plavání, po absolvování zkušební doby je skládána nováčkovská zkouška, skautský slib a stupně zdatnosti. Z vodácké činnosti je věnována pozornost výcviku pádlování, ošetřování lodí, závodění na lodích a teorie plavebních pravidel. Vedení přístavu a oddílů si postupně skládá předepsané činovnické a vůdcovské zkoušky a též zkoušky z vodáckých předpisů.

V rámci přístavu je organizováno 120 členů – z toho asi 10 vlčat, což představuje kapacitu střediska. V jarní sezóně pravidelně každou sobotu a neděli se členové oddílů zúčastňují skautských setkání při závodech a táborácích v okolních obcích (Týnci n/L., Starém Kolíně, Velkém Oseku, Červených Pečkách, Poděbradech, Nymburce, Plaňanech, a pod.). Též pravidelně zajíždějí na vodácké závody do Poděbrad a Nymburka. Pokud některé soboty a neděle nejsou vyplněny touto činností, zajíždějí oddíly na lodích do skautské rezervace ve Starém Kolíně (Akelova chata), kde se zdokonalují ve své činnosti, nacvičují nové výstupy k táborovým ohňům, trénují disciplíny Svojsíkova závodu a mezi sebou závodí na lodích.

Ve většině závodů se vodácké hlídky umísťují na předních místech, též jejich vystoupení při táborových ohních jsou oblíbená. Čtyřtýdenní tábor pro celý přístav včetně vlčat je uspořádán v červenci na Vranovské přehradě (60 členů). Přeprava na tábor a z tábora byla provedena vagónem včetně lodí a celého vybavení – tábor pak byl velmi úspěšný. V září se vodáci účastnili přivítání světové náčelní skautek lady Baden Powell v Poděbradech, kde spoluúčinkovali na slavnostní regatě na Labi na svých vyzdobených pramičkách. John dostal od lady Baden Powell jako oblastní kapitán děkovný dopis. V samotném Kolíně uspořádal 6. přístav v měsíci září I. ročník „Kolínských pádel“ – vodáckých závodů na pramičkách v úseku Horní ostrov – železniční most, kterého se účastnilo cca 250 vodních skautů z Kolína a okolí. Účastnili se i členové suchozemských oddílů i oddíly dívek. V podzimním období staví členové další tři pramičky a jednu pro oddíl dívčí – Dand, který inklinuje k vodácké výchově.

  

1947

V roce 1947 se práce v 6. přístavu VS opět silně zkvalitňuje. Posádky oddílů jsou již stabilní, dochází k minimální fluktuaci členů, též kapitáni jednotlivých oddílů pokračují ve své práci, což se projevuje na samostatnosti oddílu a nezávislosti na celém přístavu. Přístav se stává elitním střediskem skautů v Kolíně. Modré košile a bílé čepice vodáků jsou zárukou dobré práce a discipliny všech členů – působí zde již plně vliv dvou roků cílevědomé výchovy. Další pomocí pro vedení přístavu jsou bratr ing. Holakovský a bratr Karel Filip, kteří pomáhají i finančními prostředky pro činnost přístavu. Bratr John se stále více věnuje práci pro celou oblast, zajišťuje stavbu dvou pramiček pro vodácký oddíl v Poděbradech a spolupůsobí při zajišťování přivítání mezinárodního tajemníka skautů Wilsona v Poděbradech.

Letní tábory si již oddíly organizují samostatně. 9. oddíl a smečka vlčat pod vedením bratra Dr. Šplíchala – Ápise, bratří Kosíků a Piráta táboří tři týdny na Lužnici (pod Bechyní) – asi 50 účastníků. 21. oddíl táboří pod vedením bratra Balcara na rybníku Horní Dvořiště v jižních Čechách – 14 dnů. Poté 10 dospělých členů pod vedením Honzy Skácela pořádá putovní tábor na Lužnici od Veselí n/L. do ústí Lužnice do Vltavy u Týna n/V. a po Vltavě až do Prahy – celková trasa cca 140 km. V té době byly obě řeky ještě panenské, Vltavu přehrazovaly pouze Štěchovická a Vranská přehrada – Slapy byly ve výstavbě, putování bylo velmi romantické s projížděním mnoha propustí a Orlík i Zvíkov stály ještě na vysoké skále. 22. oddíl, vedený bratrem Kubíčkem, pořádal svůj tábor opět v nádherném prostředí Vranovské přehrady na Dyji na Moravě v romantickém místě zálivu horní části přehrady. Většina účastníků tábora je již v dospělejším věku 15-18 let. Celkově možno hodnotit všechny pořádané tábory jako velmi úspěšné, pobyt chlapců v kolektivech vedených již zkušenými vůdci přispěl k jejich morálnímu i fyzickému zdokonalení a nerozlučnému přátelství.

Po ukončení táborů nastala opět horečná příprava sjezdu vodních skautů v Kolíně – II. ročník „Kolínských pádel“, který se opět konal koncem měsíce září s rozšířeným programem. Závody na lodích byly doplněny závody v plavání a branných sportech, přijely i oddíly ze vzdálenějších míst – celková účast byla cca 400 vodních skautů, byli přítomni i zástupci hlavního kapitána VS z Prahy. V podzimním a zimním období se opět oddíly věnují plynule své činnosti, schůzky probíhají v klubovně na Horním ostrově a pokud jen počasí dovoluje, vyjíždějí posádky po Labi do Starého Kolína do skautské rezervace či k starokolínskému náhonu do chaty Albatros, kterou přístav dostal darem. Samozřejmě pokud v okolí pořádají jiná skautská střediska různé závody, táboráky či sjezdy nesmí zde vodní skauti nikdy chybět. Členové oddílů si stále zvyšují své skautské a vodácké vědomosti, opravují lodě, aby vše bylo na jaro připraveno a celá činnost se opět motivuje vidinou příštího letního tábora. Velká pozornost je věnována nováčkům, aby dobře zapadli do stávajících kolektivů. Nováčků je zde však minimálně, stav členů je stabilizován, odchody jsou pouze ojedinělé z důvodů přestěhování a podobně, a tak stát se novým členem střediska Slanečků je pro každého uchazeče velkou poctou a úspěchem.

1948

A tak přichází další rok činnosti vodních skautů v Kolíně – rok 1948. Činnost vodních skautů, ale i celého skautingu, silně narušují únorové události. Skauting, který je jakožto celosvětová organizace působící hlavně v západním světě trnem v oku komunistickým pohlavárům, se dostává pod tvrdý tlak těchto nových mocipánů. Tak jako na celý skauting je i na vedení 6. přístavu VS zaměřena zvýšená pozornost. Ještě do táborů se daří téměř nerušeně udržovat plynulý chod a činnost celého přístavu i jednotlivých oddílů, tábory jak putovní po Lužnici a Vltavě, tak stálé na břehu řek a rybníků, byly velmi zdařilé a úspěšné. Celkové vedení přístavu a oddílů a celkový počet 120 členů se nemění.

 

Ihned začátkem září, podobně jako v minulých letech, pořádá 6. přístav VS v Kolíně III. ročník „Kolínských pádel“, který byl připravován vedením přístavu již od začátku roku. A bylo to opravdu vyvrcholení celé dosavadní činnosti vodního skautingu v Kolíně. Sjezd se stal jedním z největších podniků tohoto směru v Československu, zúčastnily se oddíly ze všech větších měst Čech a Moravy, kde byl vodní skauting provozován (Praha, Brno, Ústí n/L., Liberec, Ostrava, Nymburk, Poděbrady), byli přítomni i zástupci ze Slovenska a celé vedení Hlavního kapitanátu VS. Sjezd byl dvoudenní, průvodu městem se za velké pozornosti obyvatelstva účastnilo přes 600 vodních skautů, vedených dvanáctičlennou trubačskou skupinou vodních skautů z Ústí n/L. a Prahy, včetně zástupce z Kolína Jardy Odyna Převrátila. Původní program sjezdu byl však silně narušen úmrtím prezidenta republiky Dr. Edwarda Beneše, takže odpadl původně připravený táborový oheň se zábavným programem a konal se pouze oheň poradní. A při tomto ohni byl živě diskutován právě problém zapojení organizace Junák do SČM s velmi rozdílnými názory. Převážná část kapitánů přístavů i oddílů a i větší část přítomných zástupců z Hlavního kapitanátu se jednoznačně vyjadřuje k samostatné existenci Junáka a nesouhlasí se vstupem pod jednotný SČM. Pak je tu několik přešlapujících – vyčkávajících jak to nakonec dopadne a pouze ojedinělí doporučují se začlenit pod SČM. Názor kolínského přístavu a jeho vedení stejně jako kapitánů 21. a 22. oddílu je souhlasný s většinou – tj. buď pokračovat samostatně, nebo činnost ukončit. Pouze bratr Ápis, kapitán 9. oddílu souhlasí se vstupem, zůstává však i v tomto oddílu osamocen, ostatní členové oddílové rady (bratři Kosíkové a Pirát) odmítají spolupracovat.

Program III. ročníku „Kolínských pádel“ velmi úspěšně pokračoval po celou neděli. Hlavní závod „O kolínské pádlo“ – šestičlenné posádky s kormidelníkem – vyhrává družstvo z Kolína; druhou nejvyšší trofej – Kormidelní kolo oblastního kapitána Johna získává družstvo z Nymburka. Závodů se účastnila i družstva dívek (z Kolína družstvo Vodand), dále proběhly soutěže v plavání, závody na kanoích dvojic i jednotlivců a další vložené závody.

  

Pro většinu činovníků 6. přístavu byla tato akce posledním vystoupením před kolínskou veřejností. Celé vedení přístavu s výjimkou bratra Dr. Šplíchala, odmítlo dále pokračovat pod hlavičkou Junák v ČSM v další práci. A tak ke konci roku 1948 tu zůstává pouze 9. oddíl, který vede JuDr. Šplíchal s malým počtem dětí. Do konce roku převzal tento od zrušených oddílů veškerý majetek –lodě, stany, vybavení, loděnici na Horním ostrově – ale zůstal bez dalších spolupracovníků a tím i bez většiny dětí.

1949

A přichází rok, který je soumrakem jak celého skautingu, tak vodních skautů v Kolíně. Loděnice na Horním ostrově osiřela, o většinu majetku se postarali „potřební“ – část inventáře byla rozkradena, o loděnici a pramičky se postarali soudruzi rybáři – loděnici rozebrali a včetně kanoí ji převezli na Hánín, kde ji opět postavili a tento skautský majetek jim pak sloužil mnoho roků.

Přesto však období roků 1945-1948 bylo pro téměř 200 kolínských chlapců, kteří prošli 6. přístavem velmi významné a rozhodující. Dostali základ pro růst charakterních a čestných osobností a žádný z těchto chlapců nám neudělal v dalším životě ostudu.

A nastala doba dvacetiletého temna…