Sametová revoluce znamenala konec zákazu skautingu v Čechách. Pochopitelně jsme všichni zajásali a už v prosinci jsme chodili od jednoho k druhému, plánovali, vyndávali z dvacetiletých skrýší staré materiály a zjišťovali, jak jsme se za ta léta změnili a jak nám ten kroj nesedí tak, jako v roce 1971.
Začátkem prosince 1989 se roztočila kola naplno. Na samém začátku byli staří známí: John (Jan Černý), Jikra (Jiřina Adéeová), Honza Skácel, manželé Burešovi, Jindra Král a pochopitelně se přihlásili i služebně mladší: Svatka Šulcová (Ledvinková), Dana Pavlů (Čábelová), Dáša Střihavková – Jabůrková (Kejnarová), Mirka Čermáková (Čiháková), Hanka Rezlerová (Zalabáková), Eva Dobiášová (Kupcová), Tom (Miloš Tolma), Grizzly (Miloslav Štus), Jestřáb (Miloslav Mensa), a během několika měsíců se registrovalo 31 dospělých oldskautů.
1990
Po velikém náboru v únoru 1990 byly znovu vytvořeny 4 vodácké oddíly 6. přístavu VS Kolín a to 2 oddíly dívčí (5. Lasičky, 6. Rosničky), 21. oddíl Delfíni chlapecký (34 členů) a 22. oddíl oldskautů. Kapitánkou Lasiček se stala Eva Dobiášová, později ji nahradila Mirka Čermáková, pomáhala Dagmar Střihavková. Kapitánkou Rosniček byla Jikra, přístavnou Hana Rezlerová (Brácha), pomáhala Dana Pavlů a později Lída Jandová (Pina), svou ruku k dílu podávala i Svatka, všechno bývalé členky 5. a 6. oddílu VS. Kapitánem 21. oddílu byl Tom, přístavným Grizzly a Miloslav Šanc. Kapitánem celého 6. přístavu Slanečků John.
Začali jsme znovu od začátku a s další generací, s dětmi našich bývalých členů a jejich vrstevníky. Nejdříve jsme se opět scházeli venku, Pak přístav dostal klubovny na Kalcovce, kde byla soustředěna všechna kolínská střediska.
Protože se vyskytla možnost tábořit v roce 1990 na tábořišti klubu Arnika u Radlic, využily tuto možnost všechny tři oddíly a tábor byl společný pro celý přístav. Tábořili jsme tam po dobu 14 dnů v počtu 45 skautů a skautek. Vedoucím tábora byla Jikra, zástupci bratři Tom, Grizzly, a Jestřáb. O zdárný průběh tábora se velmi zasloužily také sestry Dana Pavlů, Mirka Čermáková, Dáša Jabůrková a Svatka Šulcová. Na táboře mimo her došlo i k plnění Tří orlích per a pochopitelně se skládaly sliby. Oddíly byly rozděleny na družiny, jimž veleli ti nejstarší: Mirek Střihavka, Bob Müller, Vráťa Boch, Eva Hůlová, Hanka Skálová, Lenka Rezlerová. Po táboře byl chlapecký oddíl rozdělen na dva samostatné oddíly – 9. oddíl Žraloků pod vedením Jestřába a 21. oddíl Delfínů s kapitánem Grizzlym.
1991
Začátkem roku 1991 bylo středisko oslabeno, odchodem bratra Grizzlyho do 2. střediska Poutníci. Odešel tam celý 21. oddíl a část dívek se sestrou Rezlerovou. Středisko opustili skauti a skautky ve starším věku, ti aktivní a perspektivní. Touto událostí došlo k velkému ochromení celého střediska. Vždy je smutné, když se lidé neumí po dobrém domluvit, tím smutnější je tomu u skautů. Další změny v oddílech na sebe nedaly dlouho čekat, sestra Čermáková měla náročné zaměstnání a sestra Jabůrková založila svůj soukromý podnik. Takže 5. oddílu se ujala Dana Pavlů a přístavnou 6. oddílu se stala Lída Jandová.
Práce však běžela dál a přístav se chystal na společný tábor. První část tábora se odbývala na pozemku OTS na Sandberku za Kolínem. Vzhledem k tomu, že naše oddíly měly v OTS dvojčlenství, bylo to pro nás výhodné tábořiště s poměrně čistou vodou na koupání i na vodácký výcvik. Druhá část tohoto tábora probíhala jako puťák na Sázavě. Ze Sandberku jsme měli půjčeno několik pramic. Tábor měli ve svém velení Jestřáb s Jikrou, pomáhali Dana Pavlů s manželem – Pepinem, Dáša Jabůrková s přítelem, Svatka Šulcová, Tom a také manželé Burešovi. Oddíly se opíraly o kormidelníky: Eva Hálová, Sopťa (Petra Eglová), Katka Střihavková, Slamák (Veronika Hůlová), Mirek Střihavka, Kroketka (Martin Chobot), Michal Pavlů, Eda (Jan Beneš), Vráťa Boch, Vojta Blecha, Medvěd (Vlk Jan). Celkem asi 30 Slanečků.
Po táboře se vzdal John funkce kapitána přístavu a byl nahrazen Jestřábem.
1992
V tomto roce to začalo vřít v 9. oddíle. Kapitán Jestřáb věnoval oddílu jen minimum svého volného času, čímž upadala činnost oddílu a vedlo to k odchodu starších zkušených skautů, u oddílu zůstalo 7 skautů a 3 vlčata. U děvčat už z kapitánek pracovaly pouze Jikra a Lída Jandová (Rosničky) a Dana Pavlů (Lasičky). Soumrak přístavu tedy nadále pokračoval. Před táborem, pro Žraloky bohužel už pět minut po dvanácté, přišli do střediska dva noví vůdci – manželé Vokřálovi – Bimbo a Inka. Oba se od prvních okamžiků pustili do záchrany potápějícího se 9. oddílu.
Tábor měly oba dívčí oddíly na Lužnici v úseku Majdalena – Bechyně. Vůdkyněmi byly Dana Pavlů a Jikra, opět pomáhal i Pepino. Již zkušené kormidelnice Katka, Eva, Slamák, Ferina (Helena Kozáková) a Sopťa vedly posádky již s naprostým přehledem. Na začátku tábora vydatně pršelo, takže děvčatům voda vydržela až do konce tábora. Bratři, kteří jeli v následujících čtrnácti dnech, takové štěstí již neměli. Pramice ze Sandberku a nově zakoupené kanoe měli velké problémy s nedostatkem vody. Dojelo se pouze do Tábora, kde pro neopravitelnost jedné z pramic musel být neplánovaný cíl jejich plavby. Táboru Žraloků velel Jestřáb za asistence Bimba, nápomocni byly Inka se Svatkou. Palubní posádkou pak byl tým ve složení: Vráťa, Michal, Eda, Laktos (Vyhnánek Pavel), Čochtan (Petr Pabička), Ptáče (Libor Mensa), Tom a Jerry (sourozenci Tomáš a Michal Ptáčkovi) a Vlasta s Frantou Šulcovi. Přes všechny strasti a hejna komárů máme všichni na Lužnici velmi hezké vzpomínky a rádi bychom se na ni vrátili.
1993
Slanečky asi nehodlala krize jen tak opustit. Z 9. oddílu stále odcházeli jeho členové a doplňování nebylo v patřičném množství a především v dostatečné kvalitě nováčků. Na jaře se navíc rozhodly dívky z 5. oddílu jet na tábor samostatně, ale protože jejich kapitánka Dana neměla vůdcovské zkoušky, nemohla tábor vést. Na základě této a dalších skutečností přestala Dana pracovat u oddílu. Spolu s ní ukončila činnost i většina dívek, mizivé procento z nich přešlo k Rosničkám, čímž oddíl Lasiček zanikl. Upustili jsme od členství v OTS Sandberk, protože jsme měli již dostatečný počet vlastních kanoí, navíc počet členů střediska byl velmi nízký a nebylo tedy zapotřebí velkého množství lodí.
Nakonec se uskutečnil putovní tábor Rosniček na Sázavě na trase Ledeč n/S. – Rataje. Vzaly s sebou i dvě Lasičky a jedna jela se Žraloky. Jikra jela jen s 12 děvčaty sama. Byl to smolný tábor, čtyři dívky byly nemocné, stále pršelo, ale daly se na vojnu a musely bojovat. 9. oddíl jel také řeku Sázavu, ale z Horky do Stříbrné Skalice. Účast byla téměř nicotná a vyjely pouze čtyři kanoe s posádkami: Eda – Kuba Vokřál, Miki Škota – Žofka (Zuzana Navrátilová), Kečup (Tomáš Polanský) – Čochtan, Bimbo – Inka.
Po táboře se Jikra domluvila s Inkou Vokřálovou, která pomáhala v té době Bimbovi u Žraloků, na tom, že Inka napříště povede starší dívky. Vytvořily se nově oddíly – starší dívky 6. oddíl Rosniček a 5. oddíl Lasiček jako oddíl žabiček.
Tímto rokem skončilo období odchodů zkušených mořských vlků, situace v přístavu se vykrystalizovala a všechny Slanečky čeká plno práce s nápravou věcí předešlých. Přístav definitivně opustil Jestřáb se Svatkou a na volné místo kapitána přístavu byl zvolen Bimbo. Situace je na bodě 0: členové přístavu v roverském věku nemají o práci s dětmi zájem nebo dojíždějí na studia a nemají tudíž možnost podílet se mimo prázdnin a víkendů na činnosti přístavu. Jejich přínos pro přístav je však neoddiskutovatelný, pomáhají s údržbou vybavení a s organizací akcí jichž se aktivně zúčastňují. Jsou to: Ferina, Sopťa, Neny (Šárka Benešová), Bleška (Alena Pavlů), Polda (Martina Synková), Eda a Vráťa Boch. Členská základna je na nejmenším možném počtu (20 skautek a žabiček, 9 skautů a vlčat), navíc je u přístavu velice jednoduchá matematika 1 dospělý vůdce = 1 oddíl. 5. oddíl vede Jikra, 6. oddíl Inka a 9. Bimbo. Schůzky jsou pouze oddílové u chlapců navíc vlčata a skauti dohromady. Ale konec špatných zpráv, protože tímto rokem se 6. přístav VS opět stává plně fungujícím a kvalitním střediskem.
Poprvé jsme se zúčastnili odemykání řeky Doubravy, kam nás pozvali Ronovští skauti. Termín 26.3. byl vskutku odvážný. Vody v Doubravě bylo až dost a navíc se spustila sněhová vánice. Tak naše tři posádky, těch nejzkušenějších, na vlastní kůži poznaly jaké dovede být jarní sjíždění řeky (posádka Vráťa, Eda a porcelán Kuba se koupala třikrát).
1994
HKVS pod vedením Vezíra organizuje na počest 50. výročí invaze v Normandii mezinárodní sraz vodních skautů – Navigamus 94. Termín červen, místo konání vodní nádrž Orlík. Mezi 850 účastníky je i naše smíšená posádka: Vráťa a Miki za 9. oddíl, Ferina, Sopťa, Borůvka, Bleška, Polda a Neny za 6. oddíl a jako kapitáni Jikra, Bimbo a Inka, kteří se zapojili jako pomocné síly celé akce. Na programu jsou kotorské závody (v pádlování), regata oplachtěných pramic, hra pro vlčata a žabičky. Poslední večer je slavnostní závěr formou benátské noci na vodě, druhý den pak slavnostní defilé se symbolickým vyloděním všech účastníků. V rámci Navigamu si naše posádka sjela úsek řeky Otavy. Do závodů se Slanečci však nezapojili.
Tábor je společný pro oddíl Rosniček a Žraloků – putovní po řece Ohři. Pod vedením kapitánů Bimba a Inky se zúčastnilo 8 roverů a rangers (Eda, Sopťa, Neny, Ferina, Bleška, Polda a Miki), mezi benjamínky, patřili: Žofka, její mladší bráška Pavel, sourozenci Veronika a Tomík Minaříkovi, Kuba a Kačenka Vokřálová coby dítko školou nepovinné. Vody bylo málo a tak jsme byli nuceni proplétat se mezi kameny a občas lodě táhnout za sebou. Sluníčko hřálo až neúnosně a všichni účastníci byli s putováním na výsost spokojeni. Tímto táborem se Ohře stala naší nejmilejší řekou a budeme se na ní v budoucnu často vracet.
Jikra tábořila se žabičkami a pozemním oddílem Káňata Cerhenice. Vede ho sestra Iva Výborná – Viki – bývalá Rosnička. Tábořilo se na tábořišti ratbořských skautů v Petrovicích. Tábora se zúčastnily také dívky ze 6. oddílu, kterým nevyhovoval termín puťáku a Váša Pavlů, vlče ze Žraloků. Celkem bylo i s Jikrou na táboře 10 Slanečků.
1995
Přirozeným úbytkem a přírůstkem se o něco pozměnily řady našich oddílů. U Žraloků se začíná formovat velice silná skupina vlčat. A 9. oddíl se stává prakticky oddílem vlčáckým. V oddíle působí pouze jeden starší skaut Miki a 6 vlčat. U Rosniček a Lasiček je počet členů neměnný 12 skautek a 7 světlušek.
Kolínští skauti opět reprezentovali své přístavy na otvírání řeky Doubravy. Kromě delegace Slanečků přijeli i Poutníci. Náš přístav poslal na vodu čtyři posádky: Tom – Ema, Vráťa – Tereza, Sopťa – Neny, Bleška – Verunka. Další část účastníků zvolila trasu pěší. Foukal velmi silný vítr, který znesnadňoval plavbu a profoukl jakýkoliv oděv. Vítr měl na svědomí i nedobrovolnou koupel poloviny našich vodáků.
V květnu byla uspořádána celopřístavní výprava do Ronova n/D za výrazné pomoci ronovského bratra Mikroba. Večer se skládaly skautské a vlčácké sliby. Poprvé po padesáti letech se v našem přístavu opět skládá slib vlčat! Těmi vyvolenými jsou Kejval (Jan Beran), Benzín (Jan Jaroš) a Chytrolín (Lukáš Křivánek).
Oslavili jsme také 50 let od založení 6. přístavu VS – kolínských Slanečků. John, jako kapitán zakladatel, se ujal zorganizování schůzky bývalých členů. Bylo pozváno přes čtyřicet členů z let 1945-48 a 1968-71, ale účast byla slabší než se očekávalo. Bylo nám líto, že strávené roky pro mnoho bývalých členů přístavu nic neznamenají….
Nadešel čas tábora, po pěti letech se koná opět tábor stálý, ale pouze z důvodu nízkého věku většiny účastníků. Protože nevlastníme žádné táborové vybavení, našli jsme pomoc a tábořiště u plaňanských skautů, kteří velmi ochotně zapůjčili svůj srub, Vikina z Cerhenic pak 3 podsady a nádobí. Tak mohl začít tábor Plaňany 95. Na tábořišti bylo nejprve plno práce s vysekáním tábořiště a postavením stanů, umývárny, latríny a dalších táborových nezbytností. Vydatně nám pomohli rodiče, Pepíno s Danou Pavlů a Křivánkovi. Probíhala celotáborová hra na motiv knížky F.Běhounka „Komando plukovníka Brenta“. Probíhá výcvik na lodích (před táborem jsme zakoupili dvě kanoe – tučňáky a pramici P550 – byla pokřtěna na Oskarku po svém staviteli). Skládaly se sliby a vůbec se všichni připravovali na dráhu vodního skauta. Účast 6 Žraloků, 14 skautek, 3 kapitáni (Bimbo, Inka, Jikra). Naši roveři a rangers se vydaly na pětidenní puťák po řece Sázavě na trase z Horky do Sázavy.
Přišel konec září a s ním i tradiční závod „Přes tři jezy“, který se koná v Praze na Vltavě na trase od Císařské louky na Štvanici. Trasa je nádherná pluje se pod Karlovým mostem a sjíždí se tři šlajsny. Naše dívčí posádka ve složení: kormidelnice Polda, Bleška, Sopťa, Neny, Tereza dojela na nevalném předposledním místě, ale vzhledem k velkému počtu lodí, které se na jezech potopily, bylo důležitější dojet do cíle ve zdraví a s nepoškozenou lodí. Děkujeme také Poutníkům, kteří nám zapůjčili svou pramičku. Bohužel se jim nepodařilo obhájit loňské vítězství a dokonce prorazili svou loď.
1996
Po letech mají kolínští vodní skauti opět svou vodní základnu. Dostali jsme totiž společně s Poutníky nabídku SK Fortuna k pronájmu loděnici na Háníně, shodou okolností tu, kterou v sedmdesátých letech většina členů přístavu pomáhala stavět. K dispozici jsme dostali jednu kóji, šatnu a společné prostory (dílnu, klubovnu), ale hlavně venkovní prostory přímo u Labe.
U oddílů došlo jen k malým změnám odešlo několik skautek, avšak ubylé síly byly nahrazeny novou krví, bez sebemenších problémů. Přístav opustilo i pár velezkušených (Vráťa, Ferina, Bleška), naopak jsme se posílili o dva dospěláky: Bruna (Petr Nezmeškal, přišel od Stopy) a na svá skautská léta si vzpomněl i Michal Pavlů (člen přístavu z let 1990-1993).
Jak se stalo tradicí, i letos vyjíždíme otevřít řeku Doubravu. Složení posádek: Eda – Kuba, Sopťa – Ema, Neny – Tereza, Michal – Martin (Soptin přítel). Další část přístavu jde po břehu jako zabezpečovací družstvo. Letos je netradičně pěkné počasí, sluníčko svítí, voda krásně teče, prostě nádhera.
Letos poprvé uspořádal Hlavní kapitanát skautskou regatu oplachtěných pramic SKARE 96. Honem jsme dali naši Oskarku do pucu a vyrazili na Seč, kde na nás čekali plachty a patřičné vybavení. Prakticky během jednoho dne za vydatné pomoci bratrů skautů byla pramička ustrojena do plachet. Hned druhý den již startovala na regatě! Ostravská Eskadra nám půjčila kormidelníka Stena, posádku doplnily Sopťa s Neny a Oskarka odstartovala ve svém premiérovém závodě. Nevedla si vůbec zle a především díky Stenovým zkušenostem vybojovala třetí místo. Tak jsme se zařadili mezi plachtící skauty.
Tábor Ohře 96, aneb návrat ke klasice 6. přístavu, tedy opět putovní po řece se vším co k tomu patří. Jak máme možnost sledovat ostatní přístavy v republice jsme jedni z posledních, kdo pořádá vodácké putovní tábory na českých řekách, navíc bez doprovodných vozidel a materiálního zabezpečení ze břehu. První týden počasí nebylo nejvlídnější, pršelo, pršelo a sluníčko vylézalo jen na malé chviličky. To nás však příliš nermoutilo, jsme zvyklí na vodu pod sebou, tak když padá z nebe, nemůže nás to překvapit. Můžeme mít radost, že v řece bude dost vody a nebudeme dřít dna našich lodí, a vody bylo požehnaně. Jen náš tábor vypadal spíš jako pojízdná sušárna, než tábor vodních skautů. Po týdnu se situace zcela otočila a sluníčko se schovávalo jen na noc. Pro vodáka nemůže být nic krásnějšího – slunce nad hlavou a dostatek vody pod nohama. Táboru velel větry a vodou ošlehaný kapitán Bimbo za asistence Inky a Jikry. Důstojnické mužstvo vytvořili roveři (Michal, Bruno, Eda, Neny, Polda, Sopťa). Posádku pak 15 Slanečků ve věku 8 – 13 let. Poprvé jsme pokřtili vodácké nováčky a uspořádali I. táborovou olympiádu, kterou vyhráli teprve devítiletí Benzín s Chytrolínem. Podle vyjádření všech účastníků, byl tábor tím nejlepším v jejich dosavadním skautském životě. A dodnes je zapsán zlatým písmem v naší kronice a našich srdcích.
Jako každý rok, i letos jsme vyjeli do matičky Prahy, kde jsme se zúčastnili mistrovského závodu „Přes tři jezy“. Letos po změně trasy, pro úpravu jezů u Karlova a Jiráskova mostu, pouze přes jez jeden (bránický s nově vybudovanou šlajsnou). Posádka Neny, Ema, Kiki, Polda, Sopťa měla sice elegantní styl, ale to v tvrdé konkurenci na lepší umístění nestačí.
Poprvé okusili někteří z nás, jak chutná voda Vavřineckého potoka. Bruno s Neny a Eda s Michalem se koupali nesčíslně krát a pro příště pojedou patrně na jiné lodi než je otevřená kanoe.
Premiérově pořádáme letošní vánoční besídku na loděnici. Besídka se stala symbolickou tečkou za tolik vydařeným rokem.
1997
Tento rok je ve znamení druhého Navigamu. Ale samozřejmě první jarní akcí je pro nás ronovské odemykání Doubravy. Již tradiční trasa Ronov – Žleby je pro nás dobrou zkouškou před nadcházející vodáckou sezónou. Za chladivého počasí jsme ji letos absolvovali bez větších útrap.
Navigamus 97 se koná 5.-8. června na prostranství kempu Velký vír na Orlické přehradě, ten letošní je motivován 500 výročím plavby portugalského mořeplavce Vasco da Gamy kolem Afriky do Indie. Zúčastňujeme se pouze závodů v plachtění, ale výsledky nestojí ani za zmínku – skauti a skautky neprojeli ani startovní čarou a naši loď odehnal vítr zcela na opačnou stranu a v ostatních kategoriích jsme závod nedokončili. Navigamus je však velkým svátkem vodních skautů a tak nám závodní neúspěchy nikterak neubraly na výborné náladě a navazování nových přátelství.
Letošní tábor nelze nazvat jinak než tím nejsmůlovatějším v celé naší historii. Naplánován byl sjezd Sázavy a na první dny vodácký výcvik na Samopších. Zapomněli jsme však požádat o svolení Neptuna a tak se rozhodl vyzkoušet naši psychickou a fyzickou odolnost. Celý první týden pršelo tak hustě, že o nějakém ježdění po vodě nemohla být ani řeč, navíc pro vysoký stav vody v řece byl povodím vydán zákaz sjezdů. Naše stany a následně spacáky a oblečení se stávaly mokřejší až zcela nasáklé vodou. Postupně se osazenstvo tábora stěhovalo z mokrých stanů do ještě suchých. Což dospělo do fáze, kdy byly pouze čtyři pro 21 lidí a tak se praštilo do stolu a celý tábor se zbalil a jal se zdevastovat dům rodiny Vokřálových v Plaňanech. Po dvou dnech sušení a přespávání na každičkém volném místě v bytě se konečně počasí celkem umoudřilo a dovolilo postavit stany na zahradě. Celá tato patálie však měla jedno vynikající pozitivum – díky vysokému stavu vody se dala sjet část Výrovky, což je v jiné situaci naprosto nemožné. A tak se devět nejzkušenějších (Eda – Kuba, Sopťa – Kiki, Neny – Ema, Michal – Benzín a Bruno na kajaku) vydala na téměř prvosjezd tohoto potoka. Byl to nečekaný zážitek: stromy a lávky přes řeku i v řece, spousta větví a kmenů plujících vedle nás a další nástrahy nedobyté džungle vyvolávaly pocity skutečné expedice v neprobádaných končinách. Ostatní táborníci tvořili zabezpečovací družstvo ze břehu. Ještě nutno dodat, že letošní olympiádu vyhrál Benzín před Kejvalem a Chytrolínem. Ale takovýto tábor už raději ne!!!
Rok zakončujeme tradičním závodem „Přes tři jezy“ a vánoční besídkou na Kalcovce.
1998
Opět nás na jaře přivítali ronovští skauti na svém odemykání Doubravy. Letos jsme vyzbrojeni těžkým kalibrem, náš přístav získal darem starý nafukovací člun, jenž je možno používat jako raft, tak jsme se rozhodli podrobit ho zatěžkávací zkoušce právě na Doubravě. Je to makačka a bez silných háčků je člun téměř neovladatelný, ale určitě je to zábava. Jinak vyjel na vodu rekordní (v případě Doubravy) počet Slanečků – patnáct!
Květnové svátky trávíme na loděnicí: upalujeme čarodějnici a provádíme jachetní a kajakářský výcvik na Pňově.
Ve dnech 7.-10. května je Skautská regata na Sečské přehradě. Po dohodě je vybrána závodní posádka Kuba, Kiki, Nikola, která nám však mnoho radosti neudělala a po neobratných manévrech dokonce poškodila hlavní plachtu, ale není to nic tragického a půjde lehce zašít.
U oddílu Žraloků přebírá velení do svých rukou Michal a vyjíždí osídlit „Žraločí ostrov“, kde oddíl tráví dva červnové víkendy. Jinak zůstává vše při starém, snad jen Bruno přestává spolupracovat s přístavem a přidává se k SK Fortuna.
Tábor je putovní po řece Berounce (1.-15.8.). Bohužel oddíl Žraloků je stižen salmonelózou a tak jsou již uzdravená vlčata přivážena rodiči postupně v průběhu tábora. Je zvolena nenáročná trasa: Chrást u Plzně – Dobřichovice asi 110 km. Tábor je pohodový snad jen vymknutý kotník Poldiny je malinkým mráčkem. Je podniknuto několik výprav např. na Křivoklát, Keltské opidum, Koněpruské jeskyně a Žraloci mají celodenní výpravu Srbsko – Malá a Velká Amerika – Karlštejn – Srbsko, což je nezapomenutelným zážitkem, který můžeme všem jen doporučit. III. táborovou olympiádu vyhrává opět Benzín a tentokrát za sebou nechává Chytrolína. Nakonec jsme dokončili tábor v počtu 22 členů.
Podzim je ve znamení závodů. 26. září vyjíždí Rosničky na „Tři jezy“ do Prahy. Posádka Poldina, Kiki, Šťabjzna, Nikola a Hanka se letos snaží a o kousek jim uniká bronzový stupínek, ale i čtvrté místo je v porovnání s předcházejícími výsledky zlaté.
- říjen se zapsal zlatým písmem do naší kroniky. Posádka Žraloků ve složení Kuba, Benzín, Chytrolín, Kejval a Hanka od Rosniček vyhrává v Pardubicích Ranův memoriál a v součtu s Braťkovým memoriálem se stávají vícemistry republiky vodních skautů v závodech pramic!!!
1999
Poslední lednový týden se konají přístavní hory na chatě na Klínovci. Sněhu jsou hromady a tak si užíváme zimních radovánek a především lyžování.
Odemykání Doubravy se jede letos poprvé se začátkem pod přehradou Pařížov. Rosničky a Žraloci vyplouvají na sedmi kánoích a na raftu. Voda je to divočejší a zejména posádky Neny s Kačkou a Nikola se Šťabajznou potkají dost kamenů. Nikoly maskáčová kanoe pak dojede téměř jako cedník.
Přelom dubna a května je vyhrazen SKARE – Skautské regatě plachetnic. Letos nás na Seči reprezentují Benzín, Chytrolín a Kejval v kategorii skautů a Kiki, Hanka a Šťabajzna v kategorii roverů. Obě posádky jsou na jachetních závodech poprvé. Skauti obsazují deváté místo, Rosničky končí poslední. Závodů se s náma účastní také bratr Žabák ze 3. střediska Stopa Kolín na vlastnoručně postaveném Optimistovi.
Počátkem prázdnin vyráží, pod vedením Inky, Rosničky na kánoích na Sázavu. Jede s nimi také Kuba a jedna z maminek Olina Somolíková.
17-31. 7. 1999 se koná putovní tábor po řece Lužnici. 19 členů přístavu doplňuje Pavel z gymnastického oddílu kolínského Sokola. Vody je dostatek, počasí nám také přeje, všichni si tábor užívají. Tábor vede Inka a pomáhají Michal, Sopťa, Eda.
Po skončení tábora ještě Michal se staršími Žraloky navštěvují spřátelený dívčí oddíl z Českého Brodu na jejich táboře v Čestíně.
2000
V dubnu jsme tradičně na Odemykání Doubravy a čarodějnice tráví žraločí oddíl na Sandberku, kde se také skládají skautské a vlčácké sliby.
V květnu pak pomáháme našim kapitánům a brigádničíme Vokřálovým při rekonstrukci jejich domku v Plaňanech.
Po třech letech, se tentokrát na Seči, koná celostátní setkání vodních skautů Navigamus. Hlavním mottem je 300. výročí pirátské republiky Tortuga a je přítomno více než 900 účastníků. Aktivně se účastníme také vložených závodů a v závodech Skapa obsazují Žraloci ve složení Kubajz, Benzín, Chytrolín, Kejval a Orel druhé místo. Ve Skautské regatě pak 6. místo mezi skauty a 9. se umísťuje Kuba s Orlem na Kadetu na Modré stuze.
Putovní tábor je v červenci po řece Ohři. Z počátku je chladnější a někdy deštivé počasí, které ale nijak nenarušuje náš plánovaný program. Navíc je díky tomu v řece dostatek vody. Zastávka v Karlových Varech a návštěva termálního bazénu je tak velmi vítanou událostí. Také na dalších zastávkách se snažíme navštívit zajímavá přírodní nebo historické zajímavosti a místa.
Na konci listopadu společně se střediskem Stopa pomáháme celý víkend nadaci Klíček při stavbě hospice v Malejovicích.